Z řady dotazů našich čtenářů dnes vybíráme:

07.03.2009

Jak udělat podlahu v kuchyni?

Kde sehnat peníze na dům?

Kolik stojí pohlednice?

Jak se spáruje roubenka?

Na dotazy odpovídají naši přední odborníci a kupodivu je to zadarmo.

Půdovky do kuchyně
Vlastníme roubenou chalupu, ve které původní majitelé vybetonovali část podlahy v kuchyni, tuto podlahu bychom chtěli vyměnit. Nalezli jsme staré, téměř neporušené cihly tzv. půdovky. Chalupa není podsklepena, chtěli bychom půdovky ošetřit nějakým nátěrem, aby je bylo možné udržovat. Dočetli jsme se o hydrofobizačních nátěrech, ale nevíme jaký druh nátěru se na půdovky používá a nechceme je zkazit.
Prosím o radu, děkuji, Hana Chourová

Pod jakoukoli podlahu, kterou budete dnes dělat, je nutné udělat izolaci proti zemní vlhkosti. Máte-li pod kuchyní větší vlhko, je vhodná i drenáž. Izolace by měla jít pod stěny, když to nejde, tak aspoň na bok podle výšky nové podlahy. Třeba to nic neudělá.
Je-li podklad pevný, doporučoval bych slabý betonový potěr (stačí i 2 cm) po zatvrdnutí a vyschnutí nalepit izolační pásy (navařit) pak dát maltu vápennou a do ní sázet vaše objevené cihly. Dříve se natíraly fermeží, dnes se používá penetrace. Je jich mnoho druhů, většinou se jim říká Sokrat nebo něco podobného, do vlhka je možné použít i Delfín. Ředí se vodou, je to na nich napsáno. Nejprve bych to vyzkoušel na jedné cihle. Nechal zaschnout a zvážil, zda je to dobré. Spáry normálně vyplnit maltou, navrch bych ale dal spárovací hmotu na dlažbu, dle odstínu, který se vám líbí.
Mám trochu obavu, zda cihly penetrací neztratí svůj původní vzhled. Ve stejných rozměrech jako půdovky je možné koupit keramickou režnou dlažbu, vypadá stejně pěkně a je to jistota, že se nerozmočí ani pod octem.

Dědeček za 200 Kč
Našel jsem několik starších pohlednic a rád bych je prodal, jak zjistím jestli mají nějakou cenu? Karel Křen

Záleží na tom, jak staré ty pohlednice jsou, co je na nich zobrazeno a v jaké jsou kvalitě. Pravidelně zveřejňujeme na naší stránce pozvánky na další aukci pohlednic v Liberci. To se týká pohlednic místopisných. Je u nich uvedena vyvolávací cena. Někdy se ani za ni neprodají, jindy cena stoupne i pětinásobně.
I soudní odhadce musí vědět, o jaké pohlednice jde. Například: Litografická pohlednice s málo známým místem v Čechách s dlouhou adresou asi z roku 1890 v dobré kvalitě může stát i 1000 korun. Stejná pohlednice poškozená, z jiného místa může být za 10 Kč. Obecně platí, že věc je tak cenná, kolik je za ni někdo ochoten ještě zaplatit. Před časem jsem na burze koupil pohlednici-fotografii za 200 Kč, protože na ní byl můj dědeček. M. Maršálek

Kde vzít prachy na dům?

Poraďte mi prosím dobrého, ale skutečně dobrého, bankovního poradce. Potřebuji úvěr na koupi domu a nemám čím ručit. Jaroslav Pešek

Stará moudrost říká, že ten, kdo něco umí, ten se tím živí. Ten, kdo to neumí, ten to učí. Třeba ekonom Jiří Havel, ekonomický expert ČSSD, by chtěl zastupovat ČR v Evropském parlamentu, ale nezvládá ani své vlastní finance a prodělal už na čem mohl. Na druhou stranu třeba V. Kožený sliboval velký výdělek každému, a jak to dopadlo!

Když nemáte čím ručit (nejde jen o majetek, ale třeba vlastní mzdu) zkuste najít člověka, který by ocenil vaši pomoc. Zajistěte mu doživotní klidné stáří a dům, který jistě již nevyužívá celý, můžete od něj postupně koupit. Dříve se tomu říkalo koupě s výměnkem, vejminkem.


Spárujeme roubenku


Můžete mi vysvětlit jak se dělá spárování na roubence? M. ČernáNová stavba: Bylo ctí každého tesařského mistra, aby trámy, které použije k roubení dosedaly přesně jeden na druhý. Někdy dokonce tak přesně, že když jeden trám měl vadu, udělala se opačná vada na trámu, který do něj přisedal. Přesto ale bylo třeba dlouhé dosedací plochy ještě něčím utěsnit. Používal se materiál, který byl nejblíž dostupný. Na Frýdlantsku to býval mech (některý z běžných druhů Ploníků) nebo jílovitá zemina.
Mech se používal čerstvý, jen lehce zavadlý. Tenká vrstva se položila v celé ploše trámu a horní trám se do něj položil. Prostě "jako do mechu".
Jíl se těžil rok předem Nakopal se na nechal přes zimu promrznout. Na jaře se rozpustil ve vodě, aby nebyly žádné větší hrudky. Podle toho, jak byl vazký, se přidávalo trochu písku. Mazači měli své recepty, jedním z nich bylo, že před zahájením práce směs ochutnali. Nesměla být příliš kyselá, ani zásaditá, ale jak je to opravdu dnes nikdo netuší. Plocha trámu se opět lehce pokryla a druhý se do toho položil.
Roubená stavení mnohdy stavěli i sami sedláci, či domkaři. Ti většinou šetřili, proto se trám nepřitesával tak přesně a mezi jednotlivými trámy se předem nechávala mezera. (Na dům bylo potřeba méně trámů.)Ta se vyplňovala maltou z jílu, písku, plev nebo řezané slámy. Sláma byla vyschlá. Připravilo se těsto v hutnosti, z jaké se běžně dělaly sušené cihly. Tato směs se položila na trám, že vytvářela směrem v podélné ose trámu do středu mírný kopeček. Přiložením vrchního trámu se kopeček rozmáčkl, tak že jíl v průřezu vytvořil tvar písmen H. Na vnější i vnitřní straně trámu poněkud vytekl. Aby se nevymáčkl úplně, pokládala se asi ve vzdálenosti 2 metrů malá prkénka (asi 10x10 cm), která nakonec zůstala ukryta ve spáře. Vyteklý materiál se na venkovní i vnitřní straně seřízl a zahladil. Po zaschnutí se obílil nebo nabarvil.
Opravy, dodatečné spárování: Když se nepodařilo směs správně namíchat, někdy i jen sesycháním dřeva, nárazem, či jiným poškozením mohlo dojít k tomu, že se původní materiál vydrolil, spára se obnažila. Omazávání novým jílem většinou nedrží. Proto chalupník naštípal drobné ploché krátké kolíčky-klínky, které zatloukl do prasklin ve dřevě. To pak omazal znovu jílem a obílil. Spára se tak na pohled rozšířila. V pozdější době, kdy bylo i na vsi vápno již dostupnější a levnější, byly spáry omítnuty vápennou maltou a obíleny. Chalupáři často přijdou k domu, kdy na dřevo nějaký čas zatékalo a vrchní běl dřeva je rozežrána tesaříky a jiným hmyzem. Původní jílová mazanina mezi trámy vypadala. Pak je rozumné dřevo očistit, nakonzervovat dostupným konzervačním prostředkem a spáru nově vyplnit. V minulosti se takové spáry ucpaly nejprve slámou, mnohdy koudelí nebo jinými zbytky ze zpracování lnu a konopí. Někde použili i ovčí vlnu (zejména v poslední době, kdy je jí nadbytek a je prakticky zdarma) a pak spáru opět omazali vápennou maltou a zabílili. Ukazuje se, že ovčí vlna, i když je velice výhodná na zpracování a mimořádně tepelně odolná, není vhodná bez konzervace proti hmyzu. Po čase se totiž do takové ucpávky dají moli a vaše chaloupka se změní v motýlí ráj.
Z moderních materiálů je vhodná i polyuretanová montážní pěna. Musí se jí dávat jen tak akorát, protože by mohla konstrukci nadzvedávat.
Jíl i polyuretan mají vlastní pružnost, která se dobře snáší se dřevem, dobře reaguje na jeho proměny vlhkosti.
V žádném případě není vhodné používat příměs cementu, tedy beton. Zamezuje totiž pohybu dřeva. Někdy se příliš veliké spáry překrývaly latí.

začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Omnis iste natus error sit voluptatem accusantium doloremque laudantium totam rem aperiam eaque ipsa quae ab illo inventore veritatis et quasi architecto beatae vitae dicta sunt explicabo nemo enim ipsam voluptatem quia voluptas sit aspernatur aut odit aut fugit sed quia consequuntur magni dolores eos qui ratione voluptatem sequi nesciunt neque porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur adipisci velit sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem ut enim ad minima veniam quis nostrum exercitationem ullam corporis suscipit laboriosam nisi ut aliquid ex ea commodi consequatur quis autem vel eum iure reprehenderit qui in ea voluptate velit esse quam nihil molestiae consequatur vel illum qui dolorem eum.