Pražský hrad má mnohá tajemství, ať již jde o jeho současnost, nebo dávnou minulost. Některá z nich jsem poznal díky Zdeňku Smetánkovi, archeologovi na Pražském hradě a citlivému rádci s obdivuhodným smyslem pro humor.
Za Petrem Srnadem
Krátce před vánočními svátky nás zastihla smutná zpráva. Ráno 11.12.2015 v liberecké nemocnici zemřel náš dlouholetý přítel, spolupracovník a především rozdavač dobré nálady pan Petr Strnad z Frýdlantu.
Narodil se 24.11.1945 ve Frýdlantě, kde chodil i do základní školy. Po studiu pedagogické fakulty nastoupil jako učitel v...
Při vzniku první ČSR, někdy po roce 1918, se v Novém Městě pod Smrkem objevil pěkný mládenec z Moravy. Urostlý, veselý chlapec miloval víno a hezké dívky. Není divu, že se nejedna místní německá krasavice do něj zamilovala. Ale jen jedné se narodil 26.9.1920 synek. Dostal jméno po svém otci
Emil Novák. A protože jeho otec zase brzy zmizel...
V redakci deníku Mladá fronta kdysi bývala Helenka. Zařídila, co jsme zapomněli, zatloukla, co jsme prošvihli, přepsala, co jsme přeškrtali nebo polili. Takové zlaté děvče. Dnes je v jednom z pražských bytů, a občas nám, často důchodcům, prostřednictvím internetu něco připomene. Tentokrát to byla dvě smutná sdělení. Umřeli dva z našich přátel....
Po schodech do prvního patra v domě čp. 248 v Oldřichově
v Hájích, v tak zvaném Betlémě, běžel muž. Pospíchal. Každý druhý
schod překračoval. Žena sedící na lavici v přízemí u dveří na něj
zavolala: Pane, Endler, vy běžíte jako mladík!
Když někdo řekne koťátko a vzpomínky z dětství, vybaví se skoro každému nějaká příhoda s malou
kočičkou. Pro mně je ale koťátko tajemná bytost. Z okna domu, kde jsem se narodil jsem se díval na obrovský krásný statek, velký skoro jako Frýdlantský zámek, který jsme měli na jiné straně. Děda mi říkal, že je to Koťátkův statek. Bydlel tam...
Nikdy jsem si nedával novoroční závazky a předsevzetí. Soudím, že člověk se má chovat slušně nejen po Silvestru, když ho bolí hlava. Letos jsem ale předsevzetí učinil. Pokusím se vyrovnat své závazky
vůči lidem, kterým to dlužím. Nejde o peníze. Pokud vím, nikomu žádné peníze nedlužím. Ale v uplynulém více než půlstoletí se mnou někteří lidé měli...
Tehdejší bezpečnostní předpisy o práci v lesní těžbě tomu chtěly, že jsem Rudu poznal důvěrně. V roce 1963 mi bylo patnáct a chtěl jsem o prázdninách pracovat v lese. U vedoucího Dětřichovského polesí Jaroslava Janouška jsem se dožadoval, že nechci jako loni se ženskými ožínat stromky, že
chci s chlapama do těžby. Jenomže do osmnácti let jsem nesměl...
