Deska vyhnancům

Pamětní desku sedlákům vyhnaným ze statku čp. 29 v Dolní Řasnici na Liberecku odhalil 30. 6. 2006 Gustav Ressel z Issenu, původem také sedlák vyhnaný z Dolní Řasnice (Rückersdorf) na stěně ekumenické kaple Domov. Slavnosti se účastnila kromě českých přátel i skupina Němců, kteří v této obci žili až do roku 1945. Na jednoduché desce barokního tvaru je pět jmen a letopočtů:

Jan Čornj 1278

Christoph Hänisch 1651

Andreas Stelzig 1680

Franz Jomrich  1945

Karel Šíma 1952

Desku pořídil ze soukromých prostředků M. Maršálek. Při odhalení se přítomní pomodlili česky a německy otčenáš za duše vyhnaných a za prosbu, aby již nikdo nebyl vyháněn ze svého domova.

Karel Šíma byl původem natěrač, který po roce 1945 pracoval ve Frýdlantě v Č. jako příslušník Sboru národní bezpečnosti. Když viděl, že po roce 1946 ve Sboru stále větší vliv přebírá KSČ, od policie odešel a požádal o koupi statku čp. 29 v Dolní Řasnici. Na počátku 50. let byl ale spolu se svojí ženou obviněn z organizace ozbrojeného spiknutí proti republice a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k nuceným pracím v Jáchymově. Majetek byl rodině zabaven a byl jí zakázán návrat do obce. Tento rozsudek platil ještě v roce 1992. Pan Šíma zemřel na počátku devadesátých let v Chebu.

Německý hospodář Franz Jomrich byl vyhnán v roce 1945. Že nešlo o fašistu dokládá i fakt, že byl vyhnán pouze ze statku, ale ne z ČSR. Zemřel v 60. letech v Andělce. Jeho syn žije v Německu. Andreas Stelzig - Ondřej Stelzig kovář z Dolní Řasnice je považován za vůdce povstání nevolníků, které trvalo několik let a právě v roce 1680 bylo definitivně potlačeno. Sám kovář nežil přímo na uvedeném statku, ale kovárna v různých dobách ke statku patřívala. Poslední zpráva o kováři a jeho ženě je z Raabu (dnes Gier v Maďarsku), kde pravděpodobně ve vyhnanství zemřeli v souvislosti s válkou s Turky. Jejich děti žily na Frýdlantsku dál a jejich potomci kovárnu navštěvují dodnes.

Christoph Hänisch, byl místní sedlák, hluboce věřící člověk. Spolu se svými rodiči přestoupil od katolické církve k protestantům. V roce 1651, v rámci násilné rekatolizace musel statek opustit, údajně kamsi do Žitavy.

Jan Čornj, byl lužický Srb, Slovan,který žil na Frýdlantsku. Není bezprostředně jisté, zda přímo v Dolní Řasnici. V Budišíně byla zaznamenána zmínka, že muž tohoto jména žádal o podporu z církevní pokladny, neboť byl vyhnán z Frýdlantska. Datum, které k tomuto jménu bylo přiřazeno je datem listiny, ve které Rulík z Bibrštejnů tvrdí, že Frýdlantsko zakoupil od krále Přemysla Otakara II. Právě
rod Bibrštejnů se zasadil, že lužičtí Srbové a Slované na panství nesměli používat ani svá jména v původním jazyce a museli používat pouze němčinu. Jan Čornj se asi jmenoval Jan Černý a mohl mít i vztah k zakladatelům obce Černousy. Deska symbolizuje, že v minulosti byly voleny různé důvody k tomu, aby mohl být člověk vyhnán ze svého majetku a domova.