Hořejš musí pryč!
Podle zprávy ČTK z 27. 7. 2023 zemřel ve věku 84 let spisovatel Petr Hořejš, který publikoval pod pseudonymem Petr Hora. Autor Toulek české minulosti. Je na mně, abych osvětlil, jak přišel ke svému novému jménu.
Začátkem 70. let minulého století v Československu nebyla oficiální cenzura, ale platil tzv. následný tiskový dohled. Redaktor mohl teoreticky do novin napsat, co uznal za vhodné, ale jeho texty státní a komunistické orgány následně hodnotily a vyvozovaly z toho postih. Pokutu, zákaz práce ve sdělovacích prostředcích, i horší věci.
V té době se také již přestávalo posuzovat jen to, co bylo zveřejněno, ale i to, co zveřejněno nebylo. Redaktor a sdělovací prostředek pak byl třeba stíhán za to, že patřičně nepřipomenul státní svátek KLDR. V časopise Mladý svět jako obrana proti takovým prohřeškům sloužila stránka kalendária. Jedna tisková strana listu byla věnována přehledu všemožných výročí. Nemusely se pak o nich psát velké články, které by zaplnily malý časopis. Tohle kalendárium připravoval Petr Hořejš. Externí spolupracovník redakce, o kterém se vědělo, že ostře protestoval proti vstupu vojsk v srpnu 1968 do Československa. Nesměl proto pracovat v redakcích. Jediným zdrojem takových výročí byl oficiální přehled vydávaný ČTK a soukromé archivy redaktorů. Hořejš ho připravoval bez mobilu, internetu, v maringotce. Petr tento přehled doplňoval o málo známá výročí z kultury, techniky, historie. Stránka neměla uvedeného autora. Hořejš pravidelně přidával na jejím dolním okraji (říkali jsme na podvalu) drobnou kursivu, krátký fejeton o nějaké historické události. (Třeba o bolševickém útoku na Zimní palác v Petrohradě v roce 1917.) Většinou se opíral o málo známá fakta, ale nebylo tam nic proti stávajícímu režimu. Tu kursivu podepisoval.
Bylo krátce před půlnocí, když jsem v redakci Mladého světa dělal poslední náhled nového čísla časopisu po korektuře před odevzdáním do tiskárny. Harmonogram výroby byl rozpočítán na hodiny. V tom mi zavolali z vedení listu, že: ten Hořejš musí pryč!
První nápad byl nahradit stránku kalendária nějakou jinou a riskovat u nepříliš duchaplných pracovníků tiskového dohledu vysvětlování, proč jsme vynechali ta důležitá výročí. Nakonec zvítězila korektura. Z Petra Hořejše jsem udělal Petra Horu. Jak jsem doufal, u dohledu to prošlo. Za tři dny jsem změnu Petrovi vysvětloval. Smutně se usmál a řekl: No vždyť je to vlastně pozoruhodná osobnost.
Dodnes nevím, zda myslel básníka a spisovatele Josefa Horu, nebo Karla Horu, který měl s Hořejšem v lecčem podobný osud. Kalendář mohl vycházet dál a v roce 1979 se z něj staly Toulky českou minulostí. Rád jsem je později večer poslouchal i v rozhlase.
Při jedné významné události jsem Petrovi poslal blahopřání a připojil omluvu, za to, jak jsem mu kdysi změnil jméno. Neodpověděl mi. Asi měl hodně práce. V každém případě je Petr Hora významná osobnost.
Milan Maršálek