Zlatíčka v Kovárně - MŠ Dolní Řasnice

Nejmilejší návštěvníci navštívili ve čtvrtek 19. září 2019 Kovárnu O. Stelziga v Dolní Řasnici. Proč jsou nejmilejší? Protože mají opravdový zájem, jsou disciplinovaní a jsou tady doma. Jsou to děti z místní mateřské školy. Slušně pozdraví, poděkuji za bonbon, hlásí se, když se chtějí něco zeptat. A jsou to děti chytré, takže vždycky něčím překvapí.

Dneska si budeme říkat něco o řemeslech, povídá průvodce. A pokračuje: Pán, který zdí domy, se jmenuje??

Zedník! Zní sborová odpověď.

Tuto malovanou truhlu vyrobil kdo??

Truhlář! Odpoví celá skupina.

A protože jsme v kovárně, tak tu bydlí kdo?

Pan Maršálek! Řeknou děti.

Aby zachoval důstojnost, snaží se průvodce vyprávět o kováři. Můj tatínek je kovář, řekne dívenka. Ale on asi koníčky nekove, reaguje průvodce. Nekove, ale maminka je taky kovářka! I já jsem kovářka! Teď teprve průvodce pochopí, že dívenka není kovářka, ale Kovářová.

Málokdo si dovede představit, kolik zábavy děti užijí s obyčejným kloboukem. To ale není klobouk, to je buřinka, řekne malá slečna.

Na přadláckém náčiní se dětem dobře vykládá pohádka o Krtečkovi, jak si pořídil nové kalhotky. Jiná dívenka však hned doplní, že jsme zapomněli na Šípkovou Růženku, ta přece taky předla a píchla se...

Kluky zaujme pistole i plechový talíř jaký mívali mušketýři - to jsou nějací vojáci, vědí samozřejmě všichni, neboť mušketýry znají z Valdštejnských slavností.

S údivem si potěžkají obrovskou podkovu, ale hned je zaujme ta miniaturní, kterou udělal místní kovář své dívce z lásky. Jejich synek prý s nimi ještě loni chodil do školky. Co všechno se člověk od dětí nedozví.